Radioaktivita může mít na lidské tělo vážné škodlivé účinky kvůli tomu, že ionizující záření interaguje s atomy v tělesných tkáních, což vede k poškození buněk, tkání a DNA. Záření, které emitují radioaktivní materiály, je schopné narušit chemické vazby v buňkách a tím způsobit řetězec biologických reakcí.

Typy záření se liší

Existují tři hlavní typy ionizujícího záření, které se liší svou pronikavostí a účinky na tělo: alfa, beta a gama záření. Alfa záření je tvořeno těžkými částicemi a má relativně nízkou schopnost pronikat do tkání. Neprojde ani lidskou kůží, ale pokud je vdechnuto nebo spolknuto, může způsobit vážné poškození vnitřních orgánů, zejména plic a trávicího systému. Beta záření je o něco pronikavější a dokáže projít povrchovými vrstvami kůže. Pokud dojde k expozici vnitřních tkání, například po vdechnutí nebo absorpci skrze rány, může poškozovat buňky a DNA. Gama záření je nejpronikavější a může projít celým lidským tělem. Je schopno poškodit vnitřní orgány, kosti a tkáně i při expozici zvenčí.

Hlavní mechanismus, jakým záření škodí, spočívá v ionizaci molekul, které tvoří naše tělo. Ionizující záření má dostatek energie na to, aby uvolnilo elektrony z atomů v buňkách, což může vést k rozbití DNA a jiných důležitých molekul. Buňky mají schopnost opravovat poškozenou DNA, ale pokud je poškození příliš rozsáhlé nebo dojde k chybám v opravě, může to vést k mutacím. Tyto mutace mohou vyvolat růst rakovinných buněk. Nejčastějšími typy rakoviny spojené s vystavením radioaktivnímu záření jsou leukémie a nádory štítné žlázy, plic a prsou.

Zdravotní účinky záření závisí na dávce a délce expozice. Malé dávky ionizujícího záření, například při rentgenových vyšetřeních, mají obecně velmi malé riziko a tělo je schopno se s nimi vyrovnat bez větších problémů. Naopak velké dávky záření mohou způsobit akutní nemoc z ozáření, která se projevuje nevolností, zvracením, únavou, vypadáváním vlasů a krvácením. Při extrémně vysokých dávkách může dojít k selhání vnitřních orgánů a smrti během několika dnů nebo týdnů.

Ionizující záření působí nejen na jednotlivé buňky, ale i na celé tkáně. Rychle se dělící buňky, jako jsou buňky kostní dřeně, trávicího traktu a kůže, jsou na záření nejcitlivější. To je také důvod, proč lidé vystavení vysokým dávkám záření často trpí poruchami krvetvorby, oslabením imunitního systému a poruchami trávení.

Radioaktivita však nemusí mít pouze okamžité účinky. Dlouhodobá expozice nižším dávkám ionizujícího záření, například z přírodních zdrojů nebo v důsledku radiačního znečištění, může zvyšovat riziko chronických onemocnění a rakoviny, a to i po mnoha letech od expozice. Proto je klíčové minimalizovat vystavení radioaktivnímu záření, například používáním ochranných pomůcek při práci s radioaktivními materiály, minimalizací používání radiační diagnostiky jen na nezbytné případy a dodržováním bezpečnostních norem v prostředích, kde může dojít k expozici záření.

Shrnuto, radioaktivita může způsobovat závažné poškození buněk a DNA, což vede k řadě zdravotních problémů, včetně rakoviny. Závažnost účinků závisí na druhu a dávce záření, ale i na způsobu expozice. Důsledná ochrana před radioaktivním zářením je proto zásadní pro prevenci těchto rizik.